Tina b. THE PRAGUE CONTEMPORARY ART FESTIVAL
Domů > Sekce | Umělci

Ostrovy v ohrožení

Curated by Rosa Anna Musumeci

Lapidárium Národního muzea
Výstaviště 422, Praha 7 (v areálu pražského výstaviště, pavilon 422)
Ekotechnické muzeum
Stará kanalisační čistírna, Papírenská 6, Praha 6

Sekce OSTROVY V OHROŽENÍ do Prahy přivádí práce šesti Italských umělců – pět z nich pochází ze Sicílie a jeden z Říma. Ačkoli díla využívají různé tvůrčí prostředky, včetně fotografie, videa, objektů a meta-objektů, mají jedno společné tema – čas. Pět z šesti umělců svá díla vystaví v kontextuálně náročném prostředí Lapidária Národního muzea a jeden v mimořádném průmyslovém prostoru Ekotechnického muzea v Praze 6 (Stará kanalizační čistírna, která byly postavena na počátku 20. století podle návrhu britského architekta Williama Heerleina Lindleyho.

Umělci:

• Alice Grassi
• Claudia Gambadoro
• Franco Angeloni
• Giuliana Lo Porto
• Loredana Longo
• Rita Casdia

.
Claudia Gambadoro
Box, 2007
.
Alice Grassi
Irma, 2007.
.
Franco Angeloni
Corruptibilis hominis 2, 2007
.
Giuliana Lo Porto
The Days After, 2007
.
Loredana Longo
Explosion #16 / The couple
.
Rita Casdia
Little women growing up, 2006

"Čas, tj. sled událostí, se v kontextu Lapidária, kde se jakoby ustálil, zřetelně noří ze všech vystavených prací; ničení a znovuvytváření, která jsou podstatou díla Loredany Longo, jsou sama o sobě jakousi sekvenční gestikulací; „tvorové“ Giuliany Lo Porto (nejedná se o „stvoření“) se vyvíjejí přirozeným koloběhem narození, růstu a smrti; fotografie a zápisky Alice Grassi nás provázejí cestou, která představuje skutečnou metaforu vnitřního času; Rita Casdia předkládá filmové video, které je ve své podstatě pohyblivým dílem se skutečnou narativní strukturou. Čas je vnořen i do nejvíce mimočasových příspěvků Claudie Gambadoro a Franca Angeloniho: ačkoli hlavním tématem díla Claudie Gambadoro „Krabice“ (Box) je prostor spíše než čas, dialektika mezi vnitřkem a vnějškem, kterou rozvíjí, naráží na to, co máme, či co nám chybí, na útočiště, které si musíme postavit, nebo je již ve výstavbě, na něco, co zřejmě již stejně vzniká. Franco Angeloni vypráví příběh o Pádu z Doby mýtů (bohů) do Doby lidí, o posunu, který jistě neznamená změnu (zlo je všudypřítomné), ale nicméně o posunu, který je z hlediska všudypřítomnosti nevyhnutelný.
Na druhé straně je zcela evidentní, že společné téma nevylučuje jisté vzdálenosti mezi uměleckými díly, naopak je do určité míry ukládá. Každý umělec je sám o sobě ostrovem. Ačkoli pohlíží na jiné a komunikuje s nimi, jeho izolované postavení dává hlavní tvar jeho dílům, která jsou tvořena s jedinečnými záměry a výsledky. Z koncepčního hlediska jsou si antropologická díla Giuliany Lo Porto a Franca Angeloniho stejně vzdálená jako psychologické polohy Grassi či Gambadoro, Casdia či Longo. A každé znamení, gesto, forma, kompozice soupeří o úplnou, zcela výlučnou pozornost. Zkrátka a dobře, ostrovy musí zachraňovat samy sebe."

Rosa Anna Musumeci, výňatek z textu v katalogu Tina B.